Historie

Historie

Informace Historické komise

V názvu nás mohou zaujmout dva výrazy – „bratrská jednota a „baptisté“. Oba výrazy mají velký význam a vnitřní hodnotu – pokud ovšem chceme ctít náplň, kterou v sobě nesou a chceme z ní něco vytěžit. Nad slovním spojením „bratrská jednota se lze zamýšlet z mnoha hledisek. V této souvislosti zůstaňme u jediného – „bratrská jednotači Jednota bratrská“ jako společenství křesťanů vzešlé z české reformace.

I. OBDOBÍ DO ROKU 1918.

Baptisté, jako součást hlavního proudu protestantismu, kladou kromě jiného zásadní důraz i na tyto dva principy:  

- Shromáždění věřících v místním sboru je církví v plném slova smyslu. Člen místní církve (sboru) je zároveň členem obecné církve Kristovy. Sbory jsou samostatné a nepodléhají pravomoci žádných nadřízených orgánů. Sbory se sdružují v dobrovolné svazy či jednoty, které však nejsou považovány za církve (kongregační zřízení).

- Zásada odluky církve od státu. Církev Kristova nemá právo žádat od státu žádné výsady ani podporu a naopak stát nemá právo jakkoliv zasahovat do církevních záležitostí, podle zásady „svobodná církev ve svobodném státě“. 

I. OBDOBÍ DO ROKU 1918.

Baptisté, jako součást hlavního proudu protestantismu, kladou kromě jiného zásadní důraz i na tyto dva principy:  

- Shromáždění věřících v místním sboru je církví v plném slova smyslu. Člen místní církve (sboru) je zároveň členem obecné církve Kristovy. Sbory jsou samostatné a nepodléhají pravomoci žádných nadřízených orgánů. Sbory se sdružují v dobrovolné svazy či jednoty, které však nejsou považovány za církve (kongregační zřízení).

- Zásada odluky církve od státu. Církev Kristova nemá právo žádat od státu žádné výsady ani podporu a naopak stát nemá právo jakkoliv zasahovat do církevních záležitostí, podle zásady „svobodná církev ve svobodném státě“. 

(Kostnické jiskry 1962)

Před padesáti lety zemřel v Praze kazatel Jindřich Novotný ve věku šedesáti šesti let. Z katolictví k evangelictví přestoupil Novotný již za svého mládí v rodném Náchodsku. Působil tam evangelický laický kazatel Jan Balcar, jenž se později seznámil se svobodnou evangelickou církví ve Vratislavi a stal se nakonec jejím ordinovaným kazatelem v Bystrém. 

V roce 1834 byl v Hamburgu ustaven první sbor baptistů v kontinentální Evropě. Jeho zakladatel Johann Gerhard Oncken se svými spolupracovníky v následujících letech rozvinuli neuvěřitelnou misijní činnost, jejímž výsledkem byl vznik téměř 300 baptistických sborů od Německa přes Skandinávii, Rusko až po Balkán. Jedním z nich je i sbor ve Vídni.

Druhá polovina 19.století znamená pro české země dobu průmyslového a ekonomického rozvoje, který s sebou přináší vzestup českého národního vědomí a zároveň vzrůstají emancipační snahy českých protestantů. Od bouřlivých událostí roku 1848 sebevědomí evangelíků roste, snaží se vyjít za hranice církví “tolerovaných”. Po formálním zrovnoprávnění evangelíků s katolíky Protestantským patentem v roce 1861 působí v evangelických církvích řada vynikajících osobností, takže i přes nepatrné zastoupení evangelíků v tehdejší populaci, jsou schopni vytvořit a nabídnout vlastní pojetí národní identity, vycházející z odkazu české reformace a z pojetí dějin, v nichž je protestantismus s českým národem nerozlučně spojen.1) Zmiňoval-li jsem se dosud o českých protestantech a evangelících, je třeba upřesnit, že se jednalo jen o příslušníky dvou nejprve tolerovaných a poté státem uznaných evangelických církví - evangelické reformované církve a evangelické církve augsburského vyznání. Teprve od sedmdesátých let 19.století je církevní scéna v českých zemích postupně obohacována o další „malé“ církve - Evangelickou církev bratrskou (od listopadu 1918 Jednota bratrská), Svobodnou církev reformovanou (později Jednota českobratrská, Církev bratrská) a baptisty, z nichž poslední dvě byly státem neuznané.

Na tento rok připadá třistapadesáté výročí od ustavení prvního baptistického sboru v Anglii.Byl založen roku 1612 skupinou anglických vyhnanců, kteří se toho roku vrátili z Holandska.Jejich vůdce Tomáš Helwys téhož roku vydal pozoruhodnou knížku, nazvanou „Krátké prohlášení o panství hřícha“. Obsahem této knížky je jasná a naléhavá žádost naprosté náboženské svobody.