Když budeš na vinici sbírat hrozny, nebudeš po sobě paběrkovat. Bude to patřit bezdomovci, sirotku a vdově. (Dt 24, 21)
„Když budeš na svém poli sklízet obilí, …nebo sbírat hrozny na své vinici”… no tyhle verše se mě očividně netýkají, pole, vinici, ani nic tomu podobného nemám. Možná tak nějaké ty jahody a hrášky na své zahradě a tam mi je přece nebudou chodit sbírat přistěhovalci, sirotci ani vdovy. A beztak, vždyť jsem si je vypěstoval, tak proč bych si je taky nesklidil. Tady věřím, že je první problém, na který ve svém životě často narážím. Je to nevědomí toho, že si dělám nároky na to, co není mé, ale co je v první řadě našeho Pána. Dary, které od Boha dostáváme, bychom neměli využívat jen pro uspokojení vlastních potřeb, ale nesobecky, ochotně a láskyplně myslet i na potřeby těch kolem nás. Ať už jde o potřeby fyzické nebo duchovní. Boží plán myslí na všechny. Na ty, kteří mají přebytek, i na ty, kteří mají zrovna hluboko do kapsy, na ty, kteří se radují, ale i na ty, kterým radost chybí.
V druhé části této pasáže je poukázáno na Boží vykoupení Izraele z egyptského otroctví. Připomínka toho, že i oni byli těmi, kteří potřebovali pomoc a On jim ji poskytl. Já a věřím, že i ty, pokud jsi dal svůj život Ježíši, jsme byli vykoupeni z otroctví … z otroctví hříchu. Evangelium je dalším darem, který nám Bůh svěřil. Dobrá zpráva o tom, že v Kristu, který přemohl hřích, máme naději! Dobrá zpráva, díky které můžou být i ostatní kolem nás, díky Boží milosti osvobozeni z pout hříchu. Ať už je právě v našich životech těmito „hrozny z vinice” cokoliv, pojďme to využít k tomu, aby někdo další poznal nesobeckou Boží Lásku a s tou i naději, kterou Kristus nabízí.
David Lukeš (Mozaika Plzeň)
