Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost a byl nazván, přítelem Božím.“ (Jk 2, 21-23)
Abrahamův život byl plný víry. Na Boží příkaz odešel z domova a vydal se do jiné země – udělal to bez odmlouvání. Uvěřil zaslíbení, které mu Bůh dal: že jej učiní velikým národem
(Gn 12, 2-4), že jeho potomků bude jako hvězd na nebi (Gn 15, 5-6), že mu jeho žena Sára v devadesáti letech porodí syna a dá mu jméno Izák. (Gn 17, 19)
Pak ale přichází i čas, kdy Hospodin chce Abrahama vyzkoušet: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím.“ (Gn 22, 2) A poslušný Abraham opět ihned jedná. Za tři dny urazí s Izákem 80–100 km z Beer-Šeby na horu Mórija. Jak těžké tři dny to pro něj musely být. Pán Bůh ale viděl jeho oddanost, nevzal si jeho syna Izáka, ale naopak mu poté zaslibuje: „…ve tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu.“ (Gn 22, 18) Jak slavné vyústění této zkoušky. Jeho víra, jeho poslušnost přinesla požehnání až pro nás skrze Pána Ježíše!
Přemýšlejme o Abrahamově příkladu. Protože byl ochoten všeho se vzdát pro Boha, přijal víc, než si dokázal představit. A byl Pánem Bohem nazván jeho přítelem. (Iz 41,8) Jak vznešené vyznamenání!
Bůh se tě možná snaží vést na místo, kde budeš mít důležitější službu a pro něho budeš užitečnější. Nedovol, aby ti pohodlí a jistota současného postavení zabránily splnit Boží plán, který pro tvůj život připravil. To, co máme přijmout, ale nepřichází hned anebo také ne ve formě hmotného majetku. Naše největší, nejlepší a nepředstavitelná odměna nás teprve čeká
(2K 2, 9).
Jana Pospíšilová (Odbor sester)
