Slova života - zamyšlení na každý den

20.11.2020

Asketismus – falešná duchovní cesta

Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní. (Kol 2,23)

Asketismus není jen životní styl skromnosti a tělesné nenáročnosti. Je to náboženství, které vidí osobnost člověka složenou ze dvou složek: tělesné – hříšné, a duchovní – božské. Asketicky zaměřený člověk se snaží omezovat i potírat přirozené tělesné potřeby a domnívá se, že tím dosáhne duchovního sebezdokonalování. Někomu se to může jevit jako velmi duchovní, ale je to v základním rozporu s biblickým učením.

V asketismu jde o zásadní omyl. Bůh přece stvořil tělo i ducha, obojí je Božím stvořením. Když člověk padl, porušilo se jeho tělo i jeho duch. Potlačením přirozených tělesných potřeb člověk nezíská vyšší duchovnost, ale jen falešný pocit duchovnosti, který vede k pýše mysli a srdce, jak o tom píše Pavel v 18. verši.

Ještě závažnější je skutečnost, že asketismus některých koloských mířil nejen k domnělé vyšší duchovnosti, ale oni se domnívali, že je to cesta ke spasení. Těm, kteří tuto jejich cestu nenásledovali, upírali podíl na vykoupení (v. 18). Kdo začne přidávat něco k jedinečnému vykoupení, které je jen v Ježíši Kristu, hrozí mu nebezpečí, že se tento jeho přídavek ke spasení brzy pro něho stane tím nejdůležitějším. Proto je tak důležité držet se jen hlavy – Ježíše Krista – a odmítnout vše, co znevažuje jedinečnost jeho osoby i jeho díla vykoupení.