Žalobci vystoupili proti němu, ale neobviňovali ho ze žádných zločinů, jak jsem očekával, nýbrž měli s ním jen nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že je živ. (Sk 25, 18-19)
Festus je bezradný. Neví, co si počít s Pavlem. Nechápe totiž spory, které má Pavel s židy, protože nerozumí daným náboženským otázkám. A tak když přijede král Agrippa, vypráví mu o Pavlovi v naději, že by mu Agrippa mohl pomoci, co a jak má napsat. Má totiž poslat Pavla do Říma a musí spolu s ním poslat i list s obviněními proti vězni. Ale vůbec neví, jak na to. I král Agrippa chce Pavla slyšet.
A tak je Pavel opět předvolán. Stojí před místodržitelem, králem Agrippou a jeho manželkou, před vysokými důstojníky a před představenými města. Možná přemýšlel nad tím, proč se zasekl v Cesareji, proč nemůže dál cestovat a hlásat evangelium. A právě teď, tváří tvář vší té honoraci, dostává odpověď – oni potřebují slyšet evangelium. Bůh všechno vede svou neviditelnou rukou a využívá bezradnosti světské moci vůči náboženským sporům, aby i ve vysokých vrstvách společnosti mohlo znít evangelium.
I náš život se může někdy pěkně zašmodrchat a my zaseknout tam, kdy vůbec nechceme být. Ale to není konec. Nejsme přece obětí náhody, ale náš život vede Bůh, který je nade vším a vede věci podivuhodným způsobem, který není vidět na první pohled, ale až v ten pravý čas. Tam ke všechno selhává, Boží moc nikdy.
Martina Matysová (Brniště)
