Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. (Ž 78, 52–53)
Jak se můžeme v dnešním světě cítit bezpečně? Vždyť každý den stačí zapnout rádio, televizi, internet, někdy stačí pouze poslouchat, o čem si povídají lidé ve frontě u pokladny nebo v tramvaji, a už se na nás začne valit strach. Strach z věcí, které se kolem dějí, strach z budoucnosti, strach o naše zdraví, finanční situaci, bezpečí… Je tak lehké strachu, který kolem nás panuje, propadnout. Je snadné si zoufat a ztrácet naději. Do tohoto kolotoče obav, starostí a nejistoty. Ale k nám, Božím dětem, promlouvá Bůh ve verších, které jsme dnes četli a vnáší tak do našeho života naději a pokoj. Ne, neslibuje nám život bez těžkostí a starostí, vždyť i Izraelci po cestě do zaslíbené země čelili nástrahám a nepřátelům. Neslibuje nám život v pohodlí a komfortu, Izraelský národ také putoval pouští a žil dlouhou dobu ve stanech. Slibuje nám ale svou přítomnost a vedení. Slibuje nám, že nás všemi těžkostmi provede, že nás v nich neopustí a že se o nás postará. Jsme přece jeho ovce, jeho stádo. Slibuje nám, že nás dovede do jasného cíle. Ježíš nepřišel, abychom dále žili v nejistotě a strachu. Vždyť on porazil smrt a strach. Žijme proto dnešní den, i každý další, s vědomím toho, že můžeme spočinout v náručí milujícího Boha, který tento svět se všemi jeho nástrahami přemohl. Odevzdávejme mu své obavy, strachy a nejistotu a nechme se vést Jeho rukou, rukou dobrého Otce, který se o své děti dobře stará a který je vším nebezpečím provází. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jr 29, 11)
Pavlína Boháčková (Aš)
