Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou. (Ž 99, 8)
Tento žalm začíná oslavou Hospodina a jeho charakteru – moci, velikosti, síly, spravedlnosti a zejména svatosti. Třikrát je v něm zdůrazněno, že Bůh je svatý (v. 3, v. 5 a v. 9). Avšak v těchto verších poznáváme Boha, který je nejenom svrchovaným Králem a milovníkem spravedlnosti, ale také jako Boha, který se rozhodl působit skrze lidi a navázat s nimi důvěrný a trvalý vztah. V 6. verši jsou zmíněni tři významní izraelští vůdci: Mojžíš, Áron a Samuel. Jsou uvedeni jako ti, kdo volali k Hospodinu a On jim odpovídal. Ačkoliv to byli muži modlitby a víry, nebyli bezchybní. Všichni měli svoje vzestupy i pády. Všichni zažili chvíle, kdy selhali. Áron selhal při incidentu se zlatým teletem. (Ex 32) Mojžíš selhal, když udeřil do skály, ačkoli mu Bůh řekl, aby k ní promluvil. (Nu 20) Samuel selhal v tom, že jeho synové nenásledovali Hospodina. (1S 8) Tito muži ale neztráceli vztah s Bohem, když k němu volali, On jim milostivě odpovídal. Zároveň ale museli nést následky, když zhřešili. „Hospodine, Bože náš, ty jsi jim odpovídal, byl jsi jim Bohem, jenž promíjí, i když jsi jejich skutky stíhal pomstou.“ (v. 8) Právě tento 8. verš nám ukazuje rovnováhu mezi Boží věrností při vyslyšení modlitby, jeho milosrdenstvím při odpuštění hříchu a jeho spravedlností při uložení trestu za hřích, abychom jeho milosrdenství nebrali na lehkou váhu. Nikdy nesmíme hřešit s myšlenkou, že můžeme vždy očekávat milost a odpuštění. Náš hřích má vždy vážné následky ať už pro nás samé, tak i pro naše blízké. A přesto, když jsme zhřešili, můžeme k němu přijít a prosit ho o milosrdenství. S tímto vědomím nám nezbývá než děkovat Bohu za jeho milost. Oslavovat ho a vyvyšovat, jak jsme také vyzýváni i v tomto žalmu.
Josef Hrůza (Žatec)
