Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: „Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu.“ (2Kr 20, 5)
Tento příběh vypráví, jak král Chizkiáš onemocněl smrtelnou nemocí a je v několika ohledech velmi zajímavý.
Za prvé, čteme, že Chizkiáš byl král, který dělal, co je správné v božích očích (18, 3) a že před ním ani po něm nebyl mezi judskými králi žádný jako on (18, 5). Chizkiáš přesto vážně onemocněl a skrze proroka Izajáše dostal od Boha zprávu, že se neuzdraví. To nabourává hluboko zakořeněný předsudek, že Bůh nemocí trestá hříšníky. Tento koncept nabourává již celá Kniha Jób a všichni tedy tak nějak víme, že nemoc neznamená nutně Boží trest. Přesto si lidé v soužení často ještě přidávají trápení otázkou: „za co mě Bůh trestá?“
Za druhé, v předchozích kapitolách jsme viděli kontrast mezi špatnými zprávami, které šíří lidé, a Božím zázračným zásahem v dané situaci. (2Kr 18–19) Tam byl poslem špatných zpráv asyrský vrchní velitel, přičemž poslem dobré zprávy naděje byl prorok Izajáš. Zde je ale situace jiná. Sám prorok Izajáš sdělil Chizkijášovi nepříjemnou zprávu, že z jeho nemoci není uzdravení, později mu ale prorokuje uzdravení. Změnila se Boží vůle? Nebo to byla výzva k modlitbám? Nevíme přesně. Vidíme ale, že Chizkiáš se vroucně modlil a prosil Boha o uzdravení. A Bůh jej vyslyšel!
Někdy je pro nás snazší modlit se za druhé než za sebe samotné, připadá nám, že se to tak nějak nehodí. Mohou také nastat chvíle, kdy nám chybí naděje a můžeme dokonce i vnímat, že Bůh nás vůbec neslyší. Na Chizkijášově příkladu ale vidíme, bez ohledu na to, jaké jsou prognózy a vyhlídky, modlitba má smysl a může zásadně změnit situaci.
Jan Daněk (Šumperk)
