Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli. Spatřil jsem Pána, jak mi říká: „Pospěš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.“… Ale Pán mi řekl: „Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!“ (Sk 22, 17-18 a 21)
Jistě všichni známe Ježíšova slova adresovaná samařské ženě z města Sychar, že spása je ze Židů (Jan 4, 22). Jak víme, jediná možnost záchrany člověka před Božím trestem za hřích spočívá v zástupné oběti Pána Ježíše Krista, který se narodil jako příslušník židovského národa. Židé jsou tedy bezesporu Božím vyvoleným národem, z nějž měl vyjít Mesiáš, a také vyšel!
Dlouhou dobu však nebylo pro příslušníky židovského národa představitelné, že by spasení v osobě Mesiáše bylo určené pro někoho vně jejich etnika a náboženského okruhu. Sám apoštol Pavel pak skutečnost, že pohané mají podíl na zaslíbení evangelia, označuje za tajemství zjevené Duchem svatým. (Ef 3, 1-6) Svou obětí ale Ježíš bariéru mezi Židy a pohany definitivně odstranil. (Ef 2, 13-18) Je tedy jednou otázkou, odkud spasení pochází, ale otázkou druhou zůstává, pro koho je toto spasení určeno.
Sám apoštol Pavel dostal přímo od Pána povolání jít daleko k pohanům (Sk 22, 12), za což se ze strany Židů dočkal velmi podrážděné reakce. V oddílu Sk 28, 28 opět Pavel odpovídá svým zatvrzelým spolukrajanům, že je Boží spása poslána pohanům a oni ji přijmou! Není tedy rozdílu, spása je jak pro Židy, tak pro Řeky, tedy pohany. (Ř 10, 12) Oběma skupinám je z milosti Boží dána možnost stát se novými lidmi. (Ef 3 a Ef 4) Bůh dvojí spojil v jedno (Ef 2, 14), nezáleží na našem původu, ale na novém člověku. (Ef 2, 15)
Jaromír Horák (Zlín)
