Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zavolat.“ (Sk 24, 25)
Lidé známí, vysoce postavení, politici či vedoucí různých skupin to mají často složité. Upírají se na ně zraky hodně lidí, a tak je to může někdy svádět k tomu zalíbit se všem lidem. Zvláště pak, když se očekává jejich rozsouzení nebo jasný názor na nějaké kontroverzní téma. Místodržitel Félix mezi takovými mlýnskými kameny je, chce být oblíbený mezi Židy, ale zároveň chce být spravedlivý a vyslechnout si přímo vězněného Pavla. Nechce dát jen na obecně známé řeči o Ježíši a o tomto učení, které se nese mezi lidmi. Dokonce bere svou židovskou ženu a společně chtějí vyslechnout Pavla ve věci jeho víry v Ježíše. Když někam člověk jde ve dvou, znamená to, že něčemu skutečně chce přijít na kloub. Nechce dát jen na svůj názor, ale chce vědět, jestli ten, kdo je vedle něho, to vidí také tak.
Félix asi chtěl být spravedlivý, možná chtěl, aby bylo vidět, že pro vyřešení tohoto sporu udělal všechno (přítomnost manželky bylo skutečně silné gesto). Přímé setkání s Pavlem ho ale asi pěkně překvapilo. Najednou slyší, že Ježíšova spravedlnost je jiná než lidská (ne oko za oko a zub za zub…, ale slyší, že máme nepříteli činit dobro). Poslouchá o zdrženlivosti, abychom nebyli prudcí, ale přinášeli pokoj, a o tom, že všichni se sejdeme před Bohem a On nás bude soudit. Félix chce soudit Pavla a najednou Boží slova (ne Pavlova) mluví k němu. Najednou si není jistý, je mu to nepříjemné.
Jsme připraveni i my, že se někdy i my budeme nacházet v situaci, kdy budeme jen jako „soudci“, ti, kteří mají říct názor na věc, a ouha, Bůh k nám promluví: „Hele, to se týká i tebe, jak se postavíš k pravdě, která je před tebou?“ Budeš se chtít jen zalíbit lidem, nebo budeš chtít být spravedlivý a postavíš se na stranu Pravdy?
Luko Kuc (Brniště)
