Toto praví Panovník Hospodin: „Zatleskal jsi rukou a zadupal nohou a zcela bezostyšně ses radoval nad zemí izraelskou.“ (Ez 25, 6)
V této pasáži vidíme Boží varování národům, které se radují nad soudem a utrpením Izraele. Ačkoli se úryvek týká jiných národů, samotné poselství bylo předáno izraelskému lidu, který trpěl a byl ve vyhnanství. Když čelíme utrpení, často se ptáme, zda je Bůh stále na naší straně. Ptáme se: „Opustil nás Bůh? Záleží mu ještě na nás?“ Je snadné si představit, že přesně tak se cítil izraelský lid, když byl ve vyhnanství. Ale co když se nám daří? Díváme se na utrpení druhých a máme z něj radost?
Boží varování sousedním národům nám připomíná, že Bůh má pod kontrolou národní hranice a plány. Tento text ukazuje, že úspěch či neúspěch není ukazatelem toho, kterou si Bůh vybral stranu. Zlomyslní sousedé, kteří se těší z pádu Izraele, jsou také pod Jeho nejvyšší autoritou. Soud, který je proti nim vyhlášen kvůli jejich chování, nám připomíná, že všichni jsme Bohu poddáni a musíme sledovat Jeho vůli.
Místo, abychom si dělali starosti s tím, zda je Bůh na naší straně, snažme se raději být na Jeho straně a podílet se na tom, co dělá.
Rowena & Granville Casiño (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
