Slova života - zamyšlení na každý den

30.5.2020

Boží velebnost v přírodě

Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. (Ž 19,2)

Díváte se na vynikající obraz v obrazárně a říkáte si, jak úžasný byl ten malíř, jak skvěle to namaloval. Ale co cítíme při pohledu na mohutné hory, na oblohu posetou hvězdami? Jaké myšlenky nám přicházejí při pohledu na rozkvetlou louku nebo při zpěvu ptactva? Stvořitel vesmíru, makrokosmu i mikrokosmu je úžasný; je obdivuhodné, jak vše stvořil ve své mohutnosti, pestrosti a účelnosti.

Skladatel žalmů byl právě při pohledu na přírodu nejednou inspirován k oslavě Hospodina. Dnes známe mnohé přírodní zákony, které starověký člověk neznal, ale to nijak neumenšuje náš obdiv Stvořitele – vždyť On stanovil i ty přírodní zákony. Pokud člověk nepodlehne ateistickým předsudkům, musí dojít k tomu, co vyjádřil apoštol Pavel slovy: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle…“ (Řím 1,20)

Nejde však jen o „uznání“ Stvořitele, jde o jeho oslavu. Právě k tomu vedl žalmistu jeho pohled do přírody. Nestačí mít jen vlastní potěšení z přírody, ale vše může a má směřovat k oslavě Stvořitele.

„Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy. On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu. Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.“ (Ž 95,3-5)

„Nebesa se zaradují, rozjásá se země, moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. Tehdy zaplesají všechny stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi.“ (Ž 96,11-13)