Řekl jim:„Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikažte svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“ (Dt 32, 46-47)
Je docela zajímavé, že Mojžíš ve svém proslovu najednou mění způsob projevu. Místo slova, přichází píseň. Každý člověk má jiné vnímání a pro někoho je právě píseň tou, kterou skutečně slyší, a kterou si pamatuje.
Různé způsoby zvěsti Božího slova jsou dobré a požehnané a jsou na místě. Každým způsobem oslovit posluchače, aby v nich Boží slovo zůstalo.
Kdysi na DTS přednášel bratr profesor Hurta o rétorice. Řekl: „Svět nemá co dát a ani co říct, ale prezentuje to dokonalou formou, naproti tomu křesťané mají co říct, ale jejich formy jsou nedostatečné, co se týká kvality.“ Od té doby to mám v sobě. Je pravdou, že nedokáži kvalitně přednášet, ale zvěst musí jít ze srdce a nesmí se Božím slovem nudit. Mojžíš byl živoucím příkladem pro celý lid, že Hospodin, Bůh Izraele je pro něj nejdůležitější a poslušnost není vynucená, ale jde ze srdce. Osobní příklad a láska k národu byly jasně vidět z Mojžíšova projevu. Poslušnost se vždy projeví v životě.
Daniel Hýsek (Broumov)
