Jdi a provolej směrem k severu tato slova: Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův, já se na vás neosopím, neboť jsem milosrdný, je výrok Hospodinův, nechovám hněv navěky. Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův. (Jr 3, 12–13)
Po prorokově prohlášení o Božím obvinění z národního zla (Jr 2) nyní následuje vášnivá prosba o pokání. Volání k pokání může následovat pouze po obžalobě, protože pokání je činem obrácení.
Podstata pokání, jak jasně ukazuje tato část Knihy Jeremiášovy, je obrácení. Prorok je tedy zaměstnán hrozivým úkolem: musí nejen ukázat svému lidu, že se na své cestě životem vydal špatným směrem, ale také je musí vědomě přesvědčit, aby se obrátili k novému směru, který vede k Bohu. Ale ačkoli je pokání lidským činem, vědomý obrat není vůbec snadný.
Připusťme, že z křesťanského hlediska je pokání jednoduchá věc. Je ale opravdu snadné vědomě a plně se obrátit zpět k Bohu, kterého jsme tak dlouho bezostyšně ignorovali? Nebyla to ateistická, nevědomá ignorace, ale uvědomělá ignorace Božího lidu.
Pokud vědomě a dlouze odmítáte milostný vztah, pak vás žádná povrchní emoce nenakloní k tomu, abyste se vrátili k Bohu. Pokud byla Boží láska odmítnuta, pokání nikdy nemůže být náhodnou záležitostí; musí zahrnovat radikální změnu a patřičné pokání v postoji k návratu.
Drahý čtenáři, nemysli si, že pokání je záchranná vesta, kterou budeš mít vždy po ruce. Jsou případy, kdy křesťan zapluje tak daleko od Boha, že již přístup k pokání ztratí. Lze si o tom přečíst i v Novem zákoně, v Židům 6, 4–6.
Oleg Gricyk (Praha – Církev XXI. století)
