Slova života - zamyšlení na každý den

10.1.2020

Bůh jedná skrze lidi

J 12,12-19

Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: „Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.“ (J 12,14)

Ostatní evangelisté podrobně popisují, jak Ježíš poslal dva učedníky do vesnice, aby mu přivedli oslátko. Dal jim přesné pokyny, jak poznají určené oslátko a co řeknou jeho majiteli. Byli to tedy učedníci, kteří to oslátko nalezli a dovedli k Ježíši (Mat 21, Mar 11, Luk 19).

Jan však píše: „Ježíš nalezl oslátko.“ Nezabývá se vůbec tím, jak to konkrétně učinil; popisuje jen to, že příchodem na oslátku Ježíš naplnil dávné mesiášské zaslíbení, proroctví Zachariáše (Za 9,9). Kdo tedy to oslátko nalezl? Lidsky řečeno, učedníci. Ve skutečnosti to však byl Ježíš, který vybral konkrétní oslátko, poslal pro ně učedníky a přesně jim řekl, kde ho najdou a jak ho poznají.

Podobnou otázku si můžeme ve svém životě klást často. Kdo mi dal život, kdo se o mne stará, kdo mi pomohl? Za vším najdeme konkrétní lidi, měli bychom se ovšem dívat ještě dál: kdo za tím vším je? Je to milující a pečující Bůh. To On jedná ve světě, v církvi a také v nás, ale používá si k tomu konkrétní lidi. Jistě, dík patří také těmto lidem, největší dík však patří Bohu. Kdo takto hledí dál, až k původci všeho, musí, podobně jako Kalvín, zvolat: „Soli Deo gloria (Samému Bohu sláva)!“