Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha. (1J 3, 1)
Skvělá zpráva, jsme Božími dětmi! Jak se jimi staneme? Skrze víru v Ježíše Krista, skrze znovuzrození. Potvrzuje to také Jan: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (J 1, 12) A být Božím dítětem znamená obrovskou čest, výsady a možnosti.
Pavel píše i o dědictví toho, co Bůh zaslíbil. Petr k tomu dodává: „Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích.“ (1Pt 1, 4) Jde tedy o věčný život v Božím království, to nám nemůže dát ani zaslíbit nikdo jiný. Taková slavná budoucnost patří Božím dětem!
Avšak nejde jen o budoucí věci, nýbrž i o přítomné. Když jsme uvěřili a stali se Jeho dětmi, Bůh nám dal svého Ducha. Duch svatý žije v nás, vede nás a je naším Rádcem i Utěšitelem. Zmocňuje nás k životu podle Boží vůle. Dále máme vztah s Otcem, upřímný a živý. Můžeme k Němu volat, chválit ho, prosit o pomoc a ochranu v každé chvíli. Můžeme s Ním mít společenství a přicházet do Jeho přítomnosti. Nikdo a nic nás nemůže odloučit od tohoto vztahu v Kristu. Co ale může tento vztah kazit, je náš hřích. Proto potřebujeme své hříchy vyznávat.
V Kristu jsi Božím dítětem. Nechť je to pro tebe povzbuzením a důvode k vděčnosti: „Radujme se, veselme se, Bůh nám práva synů dal.“
Jiří Marek (Ostrava)
