Neuposlechl mě lid můj, Izrael mi povolný být nechtěl. Nechal jsem je tedy být s tím zarputilým srdcem, at’ si jdou za svými plány. (Ž 81, 12–13)
Co je nejtěžší zápas věřících? Zde ho žalmista popisuje. Je to ten stejný zápas, kterému museli čelit Adam a Eva: „Opravdu Bůh řekl…?“ (Gn 3, 1) Každý den musíme s touto otázkou zápasit v různých situacích, protože se týká jádra naší víry. Věříme Bohu? Věříme, že Jeho nařízení jsou k našemu dobru, že Jeho plán je nejlepší pro náš život? Adam selhal ve zkoušce. Rozhodl se uvěřit lži Satana, místo toho, aby důvěřoval Bohu a Jeho otcovské lásce. Tím se z nás všech stali zarputilí umíněnci. Byli jsme stvořeni, abychom uctívali Boha. Hřích vše překroutil, a tak se klaníme a sloužíme tvorstvu místo Stvořiteli. (Ř 1, 25) I když Bůh vyvolil lid Izraele a ukázal mu svou lásku, vyvedl ho z Egypta a pro jeho dobro mu dal nařízení. Izrael Boha neuposlechl. Znovu a znovu utíkali k cizím bohům. Přiznejme si však, že nejsme lepší než Izrael. Různými způsoby se snažíme žít samostatně, bez Boha, nechceme se podřídit jeho cestám a moudrosti. Kéž bychom nebyli tak hloupí! Kéž bychom pochopili, že Boží nařízení jsou dobrá! Kdybychom Bohu důvěřovali, zjistili bychom, jak moc nás Bůh miluje! Neslyšíte Boží touhu v tomto Žalmu? „Kéž bys mě poslechl“, (Bůh) „by ho sám krmil“? Ozývají se zde Ježíšova slova řečená Jeruzalému: „Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti...a nechtěli jste!“ (Mt 23, 37) a Jeho slova k nám: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču…“ (Zj 3, 20). Otevřeme Mu dveře. Nebuďme zarputilí, umínění a hloupí. Buďme poslušní. Kéž žijeme v důvěře Bohu a Jeho dobrotě.
Donna Wall (Zlín)
