Až dodnes se poskvrňujete všemi svými hnusnými modlami, přinášíte své dary a provádíte své syny ohněm, a já bych vám měl dávat odpovědi na dotazy, dome izraelský? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nebudu vám odpovídat na dotazy! (Ez 20, 31)
Asi nejčastější povzdechnutí ze světa věřících či nevěřících je aklamace „Když on mě stejně neposlouchá.“ Ale základní otázka není, zda mě poslouchá, ale zda mě slyší …. A když pak zjistíme, že slyšet a vyslyšet jsou dva různé pojmy, dojde k vyčítavé otázce: A tak proč mi neodpovídá? Proč Boha tedy i po usilovné modlitbě neslyším? A tam už si musíme sáhnout do našeho svědomí. Jestli naše ignorace není jen zrcadlem či reakcí na naši neposlušnost. Bůh nás totiž vybízí k aktivnímu chápání Božích přikázání. A tam je náš pohled mnohdy pokroucen tímto světem, a to dokonce tak, že se my sami tváříme tak, jako by náš hřích neexistoval. A tak připodobnění hrachu na zdi se stáváme těmi, komu se beze změny našeho vztahu s Bohem už nevyplatí cokoliv říkat. Ale i zde Bůh dává naději všem, ač mlčí. Už dávno je totiž spuštěn program odpuštění s názvem „Ježíš, chce to jen v dnešní době najít pokoru v našem srdci.“
Karel Kučera (Kraslice)
