Slova života - zamyšlení na každý den

7.6.2021

Bůh povolal Abrama k velkému poslání

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (1M 12,1-3)

Abram. O tomto patriarchovi snad každý alespoň někdy v životě slyšel, i když většina zná pouze jeho pozdější jméno Abraham, což znamená „otec velkého množství“. Když bylo tomuto muži 75 let, stál před zlomovým rozhodnutím svého života. V dnešní době moderních komunikačních technologií, dostupné veřejné dopravy a možnosti domluvit se kdekoli zní výzva k cestě do neznáma jako vítané zpestření života. Ale představme si na chvíli, že zde není žádná zaručená možnost, že ještě někdy uvidíme svoje město, své rodiče, bratry, sestry, a k tomu ani zpočátku nemáme tušení, kam vlastně jít. Abram spolu s výzvou dostává také příslib svého budoucího jména, Hospodin mu hned na začátku oznamuje, že z něj učiní veliký národ. „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ (Ř 4,3) A Bůh své sliby také plní. Pokud přeskočíme několik kapitol do knihy Exodus, zjistíme, že Abrahamovi potomci skutečně vytvořili početný a zdatný národ (2M 1,7-12).

Po mnoha dalších staletích se pak vyplnilo i zaslíbení požehnání pro všechny národy na zemi – to když přišel na tento svět Boží Syn, aby nám všem přinesl možnost spásy.

I my se dnes tak můžeme nazývat Abrahamovými dětmi podle textů z epištoly Římanům - „On je otcem nás všech“ (Ř 4,16) a z epištoly Galatským - „syny Abrahamovými jsou lidé víry“ (Ga 3,7). Není to úžasné, když si uvědomíme, že se v knize Genesis píše i o nás osobně?

Na závěr bych však rád přidal jedno malé varování. Dejme si pozor, abychom neupadli v pokušení pýchy a falešného sebevědomí, neboť „Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení“ (Mt 3,9).

Lukáš Hamerník (Olomouc)