Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. (Ž 103,13; ČSP)
Díky, že máme takového otce, který k nám není lhostejný, ale miluje nás a přijímá nás takové, jací jsme. Čeká, až v pokoře přijdeme a vyznáme své přestupky a pokoříme se pod jeho mocnou ruku. On nás často kárá, a přesto s láskou čeká a přijímá své děti. Žalmista nám to připomíná: „Hospodin zjednává spravedlnost, zjednává právo všem utlačovaným. Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství. Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně. Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení.“ On vzal na sebe naše hříchy, trpěl za nás na kříži a slavně vstal z hrobu. To proto, aby každý z nás mohl být spasen. Díky mu za jeho lásku a milost. Díky že si to všechno můžeme přivlastnit osobně. Proto pokud jeho milost trvá, využijme příhodný čas a utíkejme k němu se všemi bolestmi, trápením a starostmi. On nás přijímá, v jeho náruči je dobře. Náš život je pomíjivý, ale on je věčný, proto: „Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky — na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu!“ (Ž 103, 22)
Alžběta Hrůzová (Žatec)
