Slova života - zamyšlení na každý den

8.12.2022

Bůh soucítí s trápením svého lidu

Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. (Iz 64,3)

Lid izraelský měl zkušenosti s živým Bohem, který se zjevoval jejich předkům - Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi. Nebyli to však jen tito jednotlivci, ale i všichni ostatní, kteří byli u toho, mohli zažít Boha, který jim udělal cestu přes moře a řeku Jordán v době, kdy se rozvodňoval, dával jim zvláštní chléb z nebe, chránil je, dopřával jim vítězství nad nepřáteli. Tento Bůh s nimi také uzavřel smlouvu a má určité morální nároky na jejich život. Od 5. verše prorok vyznává naprosté selhání vůči Božím nárokům. Vyznává, že to, že se jim daří mizerně, není náhoda, ale důsledek jejich špatného jednání, selhání, odpadnutí od tohoto jediného skutečného Boha.

Tomuto Bohu záleží na Jeho lidu, chce být dál s nimi ve vztahu, jak zde prorok vyznává: Hospodine, ty jsi náš otec (verš  7). Nás, kterých se týká nová smlouva, přivádí Pán Ježíš k Bohu jako k Otci. To, co brání našemu přístupu k Bohu, hřích, bere na sebe, nechá se trápit a umučit za naše selhání. Tím nám otevírá další úroveň vztahu, mohu přijít k Bohu  svému Pánu úplně blízko. Když zhřeším nebo selžu, mohu mu to vyznat a poprosit o odpuštění. Nemusím k němu chodit s obětním zvířetem, ale s vědomím, že sám Pán Ježíš přinesl oběť za moji konkrétní vinu. K tomuto Bohu se hlásíme a s ním chodíme!

Jan Němec (Cvikov)