A provedu vás pod holí a uvedu vás do závazku smlouvy. Vytřídím z vás ty, kdo se vzbouřili a byli mi nevěrní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevstoupí. I poznáte, že já jsem Hospodin. (Ez 20, 37-38)
Stejně jako sadař musí jednou za čas ve svém sadu udělat radikální revizi toho, co mu v sadu kvete a zhodnotit, co mu sad rodí, tak i Bůh na sebe bere takovéto radikální rozhodnutí. A sděluje to slovy Písma: „Vyleji na tebe svůj hrozný hněv, budu na tebe soptit oheň své prchlivosti, vydám tě do rukou surovců, kteří chystají zkázu.“ (Ez 21, 36) A tato slova následujícího verše to ještě eskalují „Staneš se pokrmem ohně, tvá krev bude prolita v zemi, už nebudeš připomínána, neboť já, Hospodin, jsem promluvil.“ (Ez 21, 37) My křesťané vídáme Boha jen jako blahosklonně milujícího otce, ale z praxe dějin Izraele víme, že Boží láska i hněv je nezměrný. A záleží jen na nás, jakou cestou v našem životě kráčíme. Dnes mnohdy vídáme nevěru takřka na každém kroku, a tak připomenutí Boha jako sadaře, který pročistí svůj sad, je pro nás křesťany varováním před podlehnutím svodům tohoto světa. Ale pokud naše lítost a pokání budou tak velké, že změní podstatu našeho bytí …, Bůh trestající jinak do třetího pokolení, je nám ochoten odpustit
Karel Kučera (Kraslice)
