Ale dům izraelský se mi na poušti vzepřel, mými nařízeními se neřídili a znevážili mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a hrubě znesvěcovali mé dny odpočinku. I řekl jsem, že na ně vyleji na poušti své rozhořčení, a tak s nimi skoncuji. Ale bylo mi líto je zničit a neskoncoval jsem s nimi na poušti. (Ez 20, 13 a 17)
Už ve svém požehnání vyjádřil Jákob Judovi, že je lví mládě. Z jeho rodu vzejdou králové. Lvici lze tedy chápat jako rod Leviho. Prvním zde zmíněným lvem byl Joachaz. Vládl jen 3 měsíce v roce 609 př.n.l. Jeho vláda byla zlá a brutální. Brzy projevil svou divokou, povýšenou, krutou a krvavou povahu. Byl zajat faraonem a uvězněn v Egyptě. Druhým lvem byl judský král Jojakím, který vládl v letech 609 až 597 př.n.l. Nějakou dobu se zdálo, že vládne mocí a autoritou. Když se vzbouřil proti babylónským vládcům byl zajat Nebukadnezarem a nikdy se nevrátil. Důvodem jeho zajetí bylo osvobození od jeho řevu. Ukazuje to na jeho pyšnou, nezkrotnou povahu. Oba se považovali za velké vůdce, ale ignorovali Slovo Boží. Vinnou révou se silnými větvemi měl Ezechiel zřejmě na mysli Izrael v době jeho největší slávy, když kraloval David a Šalamoun. Další králové však již nebyli Bohu věrní, Izrael ztrácel Boží požehnání a přicházel Boží hněv, který vyvrcholil za krále Sidkijáše, který byl přes varování Jeremjáše pro vzpouru proti babylonskému králi poražen, oslepen a v žaláři zemřel. Byl posledním králem samostatného Judského království. Izrael se dostal do babylonského vyhnanství. Sidkijáš se stal oním ohněm, který se vznítil zprostřed stromu a zničil Izrael. Tato dvě podobenství popisovala a prorokovala tragédii několika posledních judských králů. Když jsou králové a vůdci Božího lidu bezbožní a stanou se právoplatnými terčem Božího soudu, existuje skutečně důvod k nářku. Kdyby izraelský národ poslouchal Hospodina, stal by se a zůstal by mocným lvem a plodným vinným kmenem, který by přinesl slávu Hospodinovu jménu. Nestačí být jen dědicem podle jména, je třeba i jako dědic žít. Pokud Bůh takto zasáhl pro nevěru právoplatné dědice, nezůstaneme ušetřeni ani my, pokud podlehneme pýše a svévoli a Bůh zůstane stranou.
Tomáš Pacovský (Kraslice)
