Popíjeli víno a chválili bohy zlaté a stříbrné, bronzové, železné, dřevěné i kamenné. V té chvíli se objevily prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítce stěny královského paláce. Král jen hleděl na hřbet jakési ruky, jak píše. A tu se králi úplně změnil výraz, z hloubi duše byl zděšen, sotva se držel na nohou a kolena mu klepala o sebe. (Da 5, 4-6)
Příběh zmiňovaný v této pasáži se odehrává v babylónském království, kde byl král Belšasar vyznávat velkou hostinu a veselil se s mnoha svými přáteli a hodnostáři. Během této oslavy se objevil prst lidské ruky, která psala na zeď. Tento nevysvětlitelný a nadpřirozený jev naplnil krále strachem a hrůzou. Belšasar se zalekl a jeho bujará veselost se rychle proměnila v úzkost a nejistotu.
Je důležité si uvědomit, že lidská radost a veselí jsou křehké a mohou být náhle narušeny. Bůh má moc proměnit situace a naše životy v okamžiku. To nám ukazuje, že naše radost by neměla být závislá pouze na vnějších okolnostech, ale měla by mít pevné základy ve vnitřním pokoji a důvěře v Boha. Bůh má moc změnit naši bujarou veselost, abychom se obrátili k němu a uvědomili si Jeho přítomnost a vedení ve svém životě. Nejde o to, že se nemáme vůbec veselit, ale máme být na pozoru, že skrze nečekané události a situace nás Bůh může povzbudit k zamyšlení nad našimi hodnotami a cíli, a otevřít nám cestu k hlubšímu smyslu a plnosti života.
V nebi se odehrává největší veselí a radost z toho, když hříšník činí pokání a vyznává svými ústy Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Největší hostina v životě člověka je ta, když se člověk obrátí ke svému Nebeskému Otci a stane se jeho dítětem. A tato veselost je věčná a Bohulibá.
Igor Gricyk (Kladno)
