Slova života - zamyšlení na každý den

12.7.2020

Chybné hledání viníka

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím, vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Luk 13,1-3)

Odedávna si lidé při různých neštěstích, která se stávají jiným lidem nebo jim samotným, kladou otázku: Proč se to stalo, čím (jsem) si to zasloužil? Pro věřící lidi je velkým pokušením hledat jednoduchou odpověď, jako by takové neštěstí bylo vždy odplatou za konkrétní hřích toho postiženého. Vždyť Bible, zvláště Starý zákon, popisuje mnoho takových případů, kdy na sebe Boží soudy nedaly dlouho čekat. Stejně uvažovali i ti, kdo přinesli zprávu o neštěstí galilejských. Také učedníci přemýšleli podobně, když se ptali Ježíše, kdo zhřešil, že se narodil slepý člověk (J 9,2).

Kniha Jób velmi jasně ukazuje na to, jak je mylné a nebezpečné hledat odpovědi ve věcech, do kterých tak málo vidíme. Jóbovi přátelé podlehli jednoduchému schématu Božích soudů za konkrétní hřích. Domnívali se, že tím pomohou Jóbovi k nalezení cesty z jeho neštěstí, ale nejenže byl jejich úsudek mylný; dopustili se tím hříchu vůči Jóbovi i vůči Bohu.

Ježíšova odpověď míří na dvě strany. O těch postižených Galilejcích prohlásil, že nebyli hříšnější než jiní, tedy že příčinou jejich neštěstí nebyl jejich konkrétní hřích. Ale současně Ježíš vybídl své posluchače k tomu, aby činili pokání, jinak že podobně zahynou. Tato jeho slova měla silný prorocký význam o budoucnosti Izraele. Izrael odmítl Ježíše, božského vysvoboditele od hříchu, a svou naději vložil v lidské vysvoboditele od Římanů. Následovala obrovská tragédie Izraele: Jeruzalém i samotný chrám byly zničeny, statisíce Židů zemřely a další statisíce šly do otroctví nebo prchly do ciziny.