Slova života - zamyšlení na každý den

20.7.2020

Člověk Boha neoklame

Petr mu řekl: „Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. (Sk 5,4-5)

Příběh, který jako by moc nezapadal do novozákonního ducha. O co šlo? V jeruzalémském sboru byli bratři a sestry, kteří potřebovali sociální pomoc. V té situaci Bůh vzbudil takovou štědrost u těch majetnějších, že prodávali svá pole, aby mohlo být pomoženo potřebným. Ananiáš spolu se svou manželkou také prodali své pole, část peněz si ponechali a ostatní donesli do sboru. Až potud by vše bylo v pořádku. Jenomže chtěli vypadat stejně štědře jako jiní, a proto se domluvili, že se budou tvářit, že do sboru dali všechny utržené peníze. Zalhali lidem i Bohu a doplatili na svoji neupřímnost tím, že si zatajených peněz vůbec neužili, ale na místě oba zemřeli.

Nebyl to přísný trest za jejich neupřímnost? Jistě byl, ale musíme to vidět v celém kontextu. Bylo to období jeruzalémského sboru, ve kterém se děly mnohé zázraky (v. 12 a 16), nikdo v něm netrpěl nouzi (4,34) a tento sbor početně rostl. V takové situaci hrozí vážné nebezpečí, že se k věřícím připojí lidé neupřímní a vypočítaví, kteří by devalvovali křesťanství hned na jeho počátku. Smrt Ananiáše a jeho ženy měla být pro takové lidi vážným varováním. A toho také bylo dosaženo. Dál je psáno, že „nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit“ (v. 13). Takže smrt těchto dvou neupřímných křesťanů byla především varováním pro ostatní, byla Boží výchovou. Boha nikdo neoklame, s Bohem si nemůžeme zahrávat.