Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. (Kaz 6, 10)
Každý z nás je jedinečný, každý z nás je originál a každý z nás dostal od Boha na začátku nějakou základní „výbavu“ pro život. Ne všichni lidé se však narodí zcela zdraví, někteří se narodí dokonce s vážným zdravotním postižením. Kde se stala chyba, kdo za to může? Nevěřící lidé to někdy použijí jako argument pro svoji nevěru, když řeknou: „Kdyby byl Pán Bůh, tak by se to nemohlo stát.“ To se týká i dalších věcí, hlavně násilí mezi lidmi, válek atd. Věřící člověk si může klást otázku, proč to Pán Bůh dopustil, udělal jsem něco špatně? Přicházejí různé těžké okamžiky a tragédie do života jak nevěřících, tak i věřících. Máme právo se Boha ptát, proč se stalo to a to? Tato otázka přichází člověku na mysl. Nevím ale, jestli je „Proč?“ ta správná otázka. Cítíte v tom také výčitku? Odtud je to už jen krůček k opravdové výčitce – „Pane Bože, jak jsi to mohl dopustit?“ To už je lepší otázka – „Co mi tím chceš říct, Pane?“
Většina z nás asi dobře zná příběh Jóba. Když přišel o všechny své děti, služebníky i dobytek, řekl: „Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ (Jb 1, 21) Viz také Jb 2, 10. Přesto, že na začátku takto reagoval, se poté pustil do „diskuse“ s Bohem a v kap. 40, 1 čteme: Hospodin dále řekl Jóbovi toto: „Smí se člověk přít s Všemocným? Smí ho kárat?“ Poté co Bůh domluvil k Jóbovi, tak mu odpověděl: „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.“ (Jb 42, 2) V 42. kap. se pak dočítáme, jak Hospodin Jóbovi požehnal, poté co činil pokání a modlil se za své přátele, na které se Hospodin hněval.
Kéž všichni pochopíme, že Boží záměr s každým z nás je dobrý, i když se nám to v období těžké zkoušky může jevit jinak. (Ř 8, 32–39)
Vratislav Savko (Vsetín, stanice Valašské Meziříčí)
