Slova života - zamyšlení na každý den

16.8.2020

Co se hůře poslouchá

… (Félix) poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše. Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zavolat.“ (Sk 24,24-25)

Poslouchat nějaké nové náboženské učení není tak těžké, zvláště pokud nemluví do osobního života. Félix již něco věděl o židovství a nyní od apoštola Pavla slyšel o Mesiáši Ježíši Kristu. Bylo to pro něho jistě zajímavé, mohl si rozšířit svůj náboženský obzor. Ale něco z Pavlova svědectví se poslouchalo hůře, a to když mluvil o spravedlnosti, zdrženlivosti a o budoucím soudu. Jde o důsledky víry v Ježíše Krista, o spravedlivý a zdrženlivý život. Ale také jde o důsledky odmítnutí Ježíše Krista – Boží soud.

I dnešní člověk má takto nastavené uši – nebo spíš srdce. Rád slyší o duchovním zážitku, o uzdravení, o radosti, o svobodě. Ale hůře poslouchá o Božích nárocích, o službě, o posvěceném životě. Je to vlastně podobné jako v dnešní společnosti: rádo se slyší o svobodě a právech, ale nerado se slyší o zodpovědnosti a povinnostech.

Mučedník Štěpán ve své řeči před radou řekl svým žalobcům, že mají „neobřezané uši“. To nebyla foniatrická závada, ale vážný duchovní problém – odmítali slyšet Boží hlas. Dokonce si při svědectví Štěpána zacpali uši (Sk 7,57). Zacpání uší před Božím hlasem může být i docela nenápadné, tak jak to udělal Félix – odložil Pavlovo svědectví na jindy. Nebo to může být pozorné naslouchání líbivým řečem, ale stálá nedoslýchavost na slova, která vybízí k podřízenosti Ježíši Kristu.