Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (5M 5, 16)
Toto je první přikázání Desatera, které se týká vztahu k lidem, a to k těm nejbližším, kterým vděčíme za život, péči a přípravu do samostatného života. V minulosti tehdejší kultura dávala přirozenou autoritu rodičům, především otci. Kultura se změnila, i životní podmínky se změnily; úcta k rodičům již není podepíraná tradicí. Většinou není podepíraná ani hospodářskou závislostí dětí či většími technickými zkušenostmi, které by mohli rodiče předat svým dětem. Ale Boží přikázání zůstává, ba je o to více aktuální právě v dnešní době.
Úcta k rodičům má vlastně dvě roviny. Tou první je poslušnost a pomoc. Poslušnost v době, kdy dítě potřebuje poučení, aby se naučilo vyhýbat nebezpečí, osvojilo si správné charakterové vlastnosti, studijní a pracovní návyky a zodpovědně se připravilo na budoucí samostatný život. Toto období je delší, než se domnívají děti v pubertálním věku. K poslušnosti se váže i následné zaslíbení dlouhého a dobrého života. Je smutné, kolik mladých lidí si svou neposlušností rodičům život zkazí a nejednou i zkrátí.
Později, ve stáří, ale také v nemoci se situace mění a zpravidla rodiče potřebují v nějaké míře praktickou pomoc i radu. V současných životních podmínkách (vzdálenost bydlení, malý byt, zaměstnanost žen aj.) je to někdy velmi náročné. Jedná se o prověrku opravdovosti lásky, ba možno říct, že je to i prověrkou opravdového křesťanství. Vždyť Pavel píše: „Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.“ (1Tm 5,8)
Druhou rovinou projevu úcty k rodičům je celoživotní uctivé jednání. Mohou být situace, kdy dávno dospělé dítě musí odmítnout dobře míněné rady rodičů nebo odmítnout snahy zasahování do svého manželství. Také mohou nastat velmi těžké situace způsobené duševní nemocí nebo demencí rodiče. V takových případech syn nebo dcera nemohou plnit všechna přání a představy rodiče. Odmítnutí však musí být uctivé a zacházení důstojné. Pavel píše: „Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, … starším ženám jako matkám.“ (1Tm 5,1-2) Znamená to, že je možné napomínat i otce nebo matku, ale musí to být jiným způsobem než jiné lidi.
Milan Kern (Blansko)
