Slova života - zamyšlení na každý den

24.11.2021

Davidova pokorná modlitba víry

Drž mé kroky ve svých stopách, aby moje nohy neuklouzly. K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.“ (Ž 17,5-6)

Král David cítí, že mu hrozí nebezpečí uklouznutí a pádu. Potřebuje Hospodina, aby držel a chránil jeho nohy, aby neuklouzly. Potřebuje stabilitu, balanc, upevnění svých kroků. Je vůbec možné uklouznout z Boží cesty? Takto se ptá známý britský kazatel a reformátor Charles Spurgeon ve své úvaze nad tímto žalmem. Říká, že Jeho cesta je dobrá, ale naše nohy jsou zlé, a proto můžeme uklouznout, dokonce i na královské cestě. David zde volá k Hospodinu a jeho postoj je postojem pokory. Je pokorný před Hospodinem. Chce jít po Jeho cestách, ne po svých vlastních. Jako kdyby chtěl říct: Pane, nevím, kam právě jdu. Nevím, jestli jdu po správné cestě, ale pokud ne, prosím, vrať mě zpět na tu svou. Vím, že jen Tvoje cesta je dokonalá. Je to cesta života. Cesta pravdy. Po ní chci jít po celý svůj život, ale sám to nezvládnu. Potřebuji Tě, Hospodine. Věřím, že takovou prosbu Pán neodmítne. „K tobě volám a ty odpovíš mi, Bože, nakloň ke mně ucho, slyš, co říkám.“ David se upřímně modlí a vroucně prosí Hospodina, aby zasáhl do jeho situace. Ví, má osobní zkušenost s tím, že mu Bůh odpovídá. Volá k Němu s důvěrou. On uslyší, když k Němu zavolá. Už ve svém životě mnohokrát prožil, že Hospodin je slitovný a milostivý. Prožil mnohé zkoušky a zápasy, kdy se musel učit spoléhat na Boží milost a pomoc. Jaká je naše zkušenost? Máme vždy jistotu, že nám Pán Bůh odpoví na naše volání? Stačí prostá, jednoduchá, dětská důvěra v Boží Otcovskou pomoc.

Ruth Valentová (Olomouc)