Kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože Boží símě v něm zůstává; ba ani nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. (1J 3, 9)
Možná se nám nelíbí tento název z 10. verše. Pro někoho je příliš provokativní a radikální. My dnes spíše užíváme věřící a nevěřící. Apoštol Jan to říká v tomto textu na rovinu. Děti Boží jsou ti, kteří se narodili z Boha (3, 9), milují druhé (3, 11,17) a konají spravedlivé skutky (3, 12). Děti Satana žijí v hříchu (3, 9), jsou plné nenávisti (3, 15) a konají zlé skutky (3, 12). Tento text neříká: Boží děti jsou dokonalé a bez hříchu, to by odporovalo první kap. verše 8–9.
Rozdíl mezi Božím dítětem a ďáblovým dítětem co se týká hříchu je, jak říká třetí verš: Boží dítě „usiluje o to, aby bylo čisté, jako On je čistý.“
To je jeden z důkazů, že Boží dítě zůstává v Bohu. Je rozdíl mezi tím, když se někdo dopustí jednotlivého hříchu, nebo když trvale hřeší a žije v hříchu. Přísloví 24, 16 popisuje také rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem: „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí.“ Hřích je následek lhostejnosti a slepoty vůči Bohu (3, 6). Boží děti tedy nejsou bez hříchu, nežijí však vědomě v hříchu. Indián, který uvěřil, to líčil takto: „Žijí ve mně dva psi: jedna je ničemný a druhý dobrý. Stále spolu bojují. Zlý pes stále chce, abych dělal ošklivé věci, a ten dobrý chce, abych dělal dobré věci. Víš, který vyhraje? Ten, který dostává najíst!
Křesťan, který sytí novou přirozenost z Božího slova, bude mít sílu žít zbožně a vítězně. Bůh ve skutečnosti vidí náš boj s hříchem. Duchem svatým, modlitbou a Písmem můžeme zvítězit a hřešit méně. Ježíš je Boží Beránek, který snímá hříchy světa, vyznávejme své hříchy a přijměme jeho odpuštění.
Nick Lica (Karlovy Vary)
