Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě. Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“ (2Kr 5, 2-3)
Dnešní příběh nás přivádí do politických a válečných konfliktů mezi královstvím Izraele a Aramem, kterému vládl král Ben-hadad. Velitelem aramejského vojska byl tehdy Naamán později také zvaný Syrský. Židovská tradice, kterou potvrzuje i Josephus Flavius, ztotožňovala Naamána s vojákem, který dříve lukem zastřelil izraelského krále Achaba, který byl vzorem všeho možného, jen ne dobrého a zbožného krále. To však v Bibli nikde nenajdeme. Čteme však, že Naamán byl udatný bohatýr, který však byl postižen malomocenstvím. A to byla zlá nemoc, nejen svým dopadem na nemocného, ale i tím, jak omezovala jeho sociální vazby s lidmi.
Izrael a Aram spolu v té době nevedli regulérní válku, spíše to byly takové přeshraniční vojenské půtky. A když jeden z aramejských oddílů takto jednou vtrhl do izraelské země, zajali malé děvčátko, které odvedli do Aramu. A ačkoliv by se to zdálo málo pravděpodobné ba zcela nemožné, toto děvčátko nejen přežilo odvlečení do Aramu, ale ještě navíc se dostalo jako otrokyně do domu Naamána, kde sloužilo jeho manželce. A přestože to bylo malé děvčátko, věk si nedovolím odhadovat, které se ocitlo v jiné zemi odlišných zvyků, mravů i náboženství, zachovalo si svou izraelskou identitu. Toto anonymní, bezejmenné děvčátko totiž poradí své paní, že pro Naamána existuje možnost uzdravení.
Děvčátko je v tomto příběhu obrazem lidu izraelského, který je věrný Hospodinu a jeho příkazům navzdory životním překážkám, ba dokonce i vytržení z domova. Děvčátko netrpí nenávistí k Aramejcům ani k vojevůdci Naamánovi. Naopak prokáže slitování a prozradí, že existuje naděje na uzdravení. Ačkoliv nečeká, že by to nějak změnilo její vlastní úděl otrokyně, chce pomoci Naamánovi. A chce také, aby mocný velitel poznal moc skutečného Boha. Děvčátko totiž nemá pochybnosti o moci Božího muže, skrze kterého jedná sám Bůh.
I my si takto musíme zachovat víru a důvěru v našeho Pána ve všech situacích, do kterých se dostaneme. Je to obvykle snadnější, když se nám daří, ale buďme tímto děvčátkem izraelským i tehdy, kdy jsou okolnosti nepříznivé.
Naamánova žena i on sám děvčátku uvěří. Aramejský král vyšle se svým doporučujícím dopisem Naamána do Izraele. Naamán přichází do izraelské země ne jako voják pustošící zemi, ale přináší dary a ne malé. Veze s sebou slušné bohatství deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty. Naamán chápe, že násilím dnes nic nepořídí, že násilím si Boží přízeň nevynutí.
Ovšem dopis aramejského krále vzbudí u izraelského krále zděšení. Ben-hadad žádá, ba přikazuje, aby král zbavil Naamána malomocenství. To by vyděsilo asi každého a nejen krále, který zvolá: „Jsem snad Bůh?“ Ne, není. Bůh však tuto moc má. Příběh Naamána nekončí, ale už nyní nás učí, že na Bohu si nemůžeme nic vynutit. K Bohu musíme přicházet s vírou a pokorou. To je skutečná šance nalézt to, co ve svém životě potřebujeme.
Luděk Šíp (Pardubice)
