Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží. (Da 4, 24)
Král Nabukadnesar má pyšné plány pro svůj život a svou vládu. Při čtení této kapitoly vidíme, že Bůh chce krále poučit prostřednictvím lekce a otázky. Bůh přece očekává, že mu člověk zcela podřídí svůj život. Je to Pán Bůh, který je nejvyšší a vládce nad lidskými královstvími a dává království tomu, komu chce! Pokud člověk žije tak, jako by vše záviselo na člověku, a Boha nechává stranou a neuznává jeho vládu a svrchovanost, pak to Pán v životě takového člověka nenechá jen tak, ale provede na něm své operativní dílo. Tak se to stalo i králi Nabukadnesarovi, který ve snu spatřil Boží výchovné působení. Viděl obraz stromu, kterému uřezali větve, otřásli listím, rozházeli ovoce a vyhnali zvěř, která pod ním žila, ptáci vylétli z jeho větví a lidské srdce nahradilo srdce zvířecí. Daniel sebevědomému králi sen vyložil a dal mu dobrou radu. „Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží.“ (Da 4, 24; CSP)
Problém hříchu se řeší pouze jeho vyznáním a pokáním. Žádná moderní technologie není schopna vyřešit problém odstranění hříšné lidské přirozenosti. Je zapotřebí odpovědnosti člověka před Bohem. Je třeba prosit o odpuštění svých hříchů a uvěřit v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele.
Igor Gricyk (Kladno)
