Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ (L 22, 33–34)
Pán Ježíš je se svými učedníky na cestě do Getsemanské zahrady. V rozhovoru Ježíš vyjeví Šimonu Petrovi část duchovních událostí – Satan chce tříbit učedníky, zkoušet jejich víru. Ježíš však ujišťuje Šimona, že za ně prosil, aby jejich víra neselhala. Jenže Šimon má pocit, že jeho víra je dostatečně pevná a stabilní. „Pane, pro tebe bych udělal všechno. Vězení, smrt, nic není problém.“ Alespoň v jeho představách – ale my víme, jak to dopadlo.
Když jsem byl malý a četl a poslouchal jsem starozákonní příběhy, nemohl jsem pochopit, proč mnozí z těch, kteří o Bohu věděli tolik, mnohé zažili a viděli, stejně hřešili a zklamávali na celé čáře. Do doby, než jsem pochopil, že já – a my všichni – jsme stejní. V našich představách často není nic problém, ale tváří v tvář různým zkouškám a těžkostem je to jinak. Apoštol Pavel píše: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím… Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho.“ (Ř 7, 15, 22–25)
Sami to nezvládneme. Dovedeme si hezky naplánovat a předsevzít svou poslušnost a věrnost Bohu, ale bez Boží milosti v Ježíši Kristu nedokážeme obstát ani minutu. A pokud bychom obstáli – bylo by to jen vytloukání klínu klínem. To znamená, že pokud obstojíme jen ze své síly, roste v nás pýcha a vzdalujeme se Bohu. Učme se spoléhat na Pána Ježíše a utíkat k němu. On za nás prosil (viz J 17), v něm máme vítězství a posílá nám také Přímluvce, Ducha pravdy, který nás vede a přimlouvá se. Díky za Boží milost a vedení.
Jiří Tomeš (Teplá)
