Slova života - zamyšlení na každý den

26.3.2020

Dobrý skutek v pravý čas

Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu… Ježíš řekl: „… Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.“ (Mar 14,3 a 8)

Tento příběh je velmi výmluvným příkladem toho, jaké je lidské uvažování – a naopak, jak koná člověk pod vedením Božím. Někteří z přítomných uvažovali velmi racionálně. Proč ta ztráta oleje? Mohl se prodat za více než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým (v. 5). Snad brali v úvahu i to, že Ježíš nestál o pocty tohoto druhu. Zcela jim však unikla mimořádnost této chvíle a také vůbec nedocenili oddanou lásku této ženy.

Jan jmenuje tuto ženu, byla to Marie; ta, která tak pozorně naslouchala u nohou Ježíše. Jistě cítila i velikou vděčnost za vzkříšení svého bratra Lazara. Tušila snad, že toto je poslední taková příležitost s Ježíšem, měla snad ženskou intuici budoucích událostí? Možná že to, čemu se říká ženská intuice, není nějaký šestý smysl, ale spíše jen důsledek pozornějšího vnímání toho, co se říká nebo co se děje, prostě toho, co je „cítit ve vzduchu“. Ježíš teď v posledním období vícekrát mluvil o svém budoucím utrpení, smrti a vzkříšení, a pokud něco z toho Marie zaslechla, asi tomu naslouchala s větší vnímavostí než jeho učedníci.

Pomazání Ježíše drahou mastí a právě teď, při poslední příležitosti setkání – to nebylo jen z nějakého tušení či intuice. Jistě to byl Bůh, kdo dal Marii vnuknutí k tomuto činu, aniž by věděla, že to bude pocta Ježíši k jeho pohřbu. Bůh používá oddané duše ke skutkům v pravý čas, a když se nechá člověk vést Duchem svatým, dokáže udělat i něco, čemu v té chvíli nerozumí, ale Bůh ví, proč k tomu člověka pobízí.