Tam si připomenete své cesty a všechny své skutky, jimiž jste se poskvrňovali, a zhnusíte se sami sobě pro všechny zlé činy, jichž jste se dopouštěli. (Ez 20, 43)
Prorok zde píše o vnitřní sebereflexi. Tudíž i v naší sebereflexi vyvstává otázka, zda jsme i my schopni takovéhoto kritického myšlení. Jsme či spíše žijeme v čase polopravd a lží. A tak se musíme ptát, zda jsme schopni vidět sami sebe v odlesku pýchy dnešní doby a jakými doopravdy jsme. Máme schopnost vidět se v dobrém i zlém …? Má odpověď je asi trochu lakonická …, dnes to po pravdě nedokáže asi nikdo. Ale z Písma vnímám, že bychom si měli aspoň uvědomit, že pořád potřebujeme Boží milost. Prostě myslet na naději, tak abychom se o ní sami nepřipravili vlastní vinou. V dnešním světě je velmi snadné zapomenout na naději, zapomenout na Krista a vydat se za požitky dnešního světa. A tak předkládejme Bohu své touhy i provinění, a k rozlišení dobra od zla ať nejsme: „jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají.“ (Ž 32, 9) Nechť nám dopomáhá Duch svatý.
Karel Kučera (Kraslice)
