Slova života - zamyšlení na každý den

13.7.2020

Doslovná poslušnost?

Ježíš jim řekl: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. (Luk 17,14-15)

Tím hlavním v tomto příběhu je skutečnost, že jen jediný z deseti uzdravených malomocných se hned vrátil k Ježíši, aby mu poděkoval. Byl to Samařan; ti ostatní, Židé, svoji vděčnost neprojevili. Mě u toho oslovují další detaily tohoto příběhu. Těch devět Židů se chovalo přesně podle Zákona a podle Ježíšova příkazu. Jako malomocní stáli opodál (v. 13), poslechli příkaz Pána Ježíše, a po svém uzdravení pokračovali v cestě ke kněžím, kteří je měli prohlásit za čisté. Byli skutečně přesní a důslední v plnění Zákona i Ježíšova příkazu. Přesto jim něco chybělo: spontánnost a citlivé zareagování na danou situaci.

Úzkostlivá snaha křesťana o dodržování Božích přikázání může velmi snadno sklouznout k zákonictví. Tak se vytrácí osobní vztah s Bohem i bezprostřední Boží vedení, a bohem se stává litera Bible. Do takové situace se dostali farizeové. Právě jim řekl Ježíš pozitivní příklad Davida, který si v určité situaci dovolil něco, co nebylo Zákonem dovoleno (Mat 12,3-4).

Zákonictví rozšiřuje a zpřísňuje Boží přikázání. Ale křesťan vedený Duchem svatým citlivě rozpoznává ducha Zákona od jeho litery. Rozpoznává, kdy litera zabíjí a Duch dává život (2Kor 3,6).