Já jsem žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamealielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni, a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit. (Sk 22, 3-4)
Dnešní verše v záhlaví jsou součásti obhajoby apoštola Pavla, když byl zatčený nejprve Židy, a potom Římany. Pavel není na Židy naštvaný, využívá vzniklé situace, aby jim svědčil. Má totiž silný argument, který je může přesvědčit. I on totiž kdysi jednal stejně jako oni – pronásledoval křesťany a víru v Ježíše Krista. Pavel viděl jednání lidí, které pronásledoval, mohl slyšet něco z jejich učení. Patrně slyšel alespoň něco z řeči Štěpána, naplněného vírou a Duchem svatým, před jeho ukamenováním. Mohl vidět kontrast mezi zbožností těchto věřících a pokrytectvím farizeů, které i on sám zastupoval. Přesto v tom pokračoval až do situace, kdy ho musel tvrdě konfrontovat sám Ježíš. Nakonec ale kapituloval před Boží milostí a víme, jak moc si ho potom Pán Bůh použil pro nově rostoucí Boží království.
I my máme silný argument, který může pomoci k obrácení nevěřících při našem svědectví, byli jsme totiž stejnými hříšníky, jako jsou oni, Božími nepřáteli, a přesto jsme došli Božího slitování. Neurážejme se tedy, když nás budou nevěřící odmítat, možná i pronásledovat. Vzpomeňme si, jak to bylo s apoštolem Pavlem a jak to bylo s námi. Modleme se za takového člověka; nevíme totiž, jestli nakonec nebude patřit k těm, které si Bůh mocně použije v Božím království.
Miroslav Bětík (Zlín)
