Naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. (2K 3,5b¬ 6)
Mnoho století před apoštolem Pavlem, který psal tyto řádky, měl Jeremiáš vizi toho, jak bude vypadat nová smlouva Boha s Jeho lidem. Popisoval smlouvu Ducha, vepsanou do srdcí lidu. Smlouvu Ducha, který lid vede, uschopňuje a zmocňuje k plnění Božích přikázání, jež už nejsou vzdálená, ale jsou vyrytá do srdcí každého člověka.
Všem účastníkům Nové smlouvy je dána vnitřní síla k plnění jejích přikázání. Stará smlouva nic takového neposkytuje. Její přikázání konfrontují lidi, jejichž srdce byla kamenná. Účinky Božích přikázání na nezměněná (kamenná) srdce jsou odsouzení a smrt.
Stará smlouva byla vyryta na kamenné desky, které nebyly přístupné každému. Byla dána jako Zákon, který je třeba dodržet; Zákon, který dokáže odhalit lidský hřích; Zákon, který dokáže odsoudit hřích a vynést nad ním rozsudek smrti. Ale Zákon už nemá moc s hříchem skoncovat. Tou mocí je Boží milost.
Bez Boží milosti jsme nezpůsobilí znát, plnit a sloužit nové smlouvě. Proto je naše způsobilost k nové smlouvě od Boha; je jí sám Bůh, který nás v Duchu svatém vede a proměňuje, abychom byli víc a víc podobní Ježíši. Ovoce nové smlouvy (víru, naději a lásku) totiž nejde nařídit, ani ze sebe násilím vytlačit. To může způsobit jen Duch svatý v součinnosti s naší vírou. Když mu dáme ve svých životech prostor, bude v nás jednat, naplní nás životem a my uděláme další kroky vstříc životodárné proměně, ke které nás vede.
David Živor (Pochodeň Praha – stanice BJB Vinohrady)
