Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je. (Sk 13, 2-3)
Při čtení těchto veršů sledujeme začátky misijních cest křesťanů z prvotní církve. Byla to úžasná doba, ve které Pán Bůh komunikoval se svými učedníky nevšedním způsobem. Máme pocit, jako kdyby Duch svatý před nimi stál a dával jim konkrétní pokyny. To, co je na tomto textu ještě mnohem důležitější ale je, při jaké činnosti k nim Duch svatý mluvil. Co bylo pro prvotní křesťany zcela běžnou praxí a co by mělo být běžnou praxí i pro nás a naše sbory.
Duch svatý je oslovil v situaci, kdy konali službu Pánu a postili se. Když čteme Boží slovo, setkáváme se s půstem často. Čteme, že se Mojžíš postil, stejně, jako prorok Samuel. Postil se také král David a mnozí další. Židé se v době Ester postili jako celý národ. A netýká se to jen postav Starého Zákona. Čteme, že se postil Jan Křtitel a samozřejmě také Pán Ježíš. Když Ježíš mluvil v 6. kapitole Matoušova evangelia v „Kázání na hoře“ k lidem, mluvil mimo jiné také o půstu. A dokonce použil slovní spojení: „Když se postíte“. Bral to jako samozřejmou věc, kterou není třeba Jeho následovníkům připomínat. Ježíš tím dal najevo, že půst je součástí života každého Jeho učedníka.
Ve 13. kapitole knihy Skutky čteme, že půst byl důležitou součástí života i sboru v Antiochii, a to dokonce při tak významných chvílích, jakými bylo vyslání Barnabáše a Saula do misie. Berme to jako příklad i pro nás. Zůstávejme ve službě pro našeho Pána a nezapomínejme se postit.
Jiří Boháček (Praha 3)
