Když přišli až k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Prošli tedy Mysií a přišli k moři do Troady. Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. (Sk 16, 7-10)
Neshoda přátel. Co jeden viděl jako zradu na Božím díle, druhý viděl jako prohřešek, který se nejenom dá odpustit, ale je ochotný s daným bratrem i nadále bok po boku pracovat. Neshoda, která z našeho úhlu pohledu vedla k trápení v církvi, k omezení možnosti sloužit dál.
Jak to viděl Bůh? Do široka se otevřely dveře evangeliu nejenom na Kypru, ale v celé Asii, dnešním Turecku. Všude bylo slyšet evangelium, všude rostly sbory. Získávají další misionáře Timotea, Lukáše.
Chtějí projít celou Asií, aby bylo Evangelium zvěstováno opravdu všem. Dveře zavřené. Nestojí, nepláčou, jdou dále.
Jaký byl důsledek všeho trápení a těžkostí? Evangelium bylo zvěstováno nejen v Asii, ale i v Evropě, v dnešním Řecku. Bůh jedny dveře zavřel, druhé otevřel. To se stává i nám. Až do konce našich dní se nemusíme zastavit a zoufat, že „že už nejde nic dělat”. Bůh má i pro Tebe svou cestu.
Petr Moses (Sokolov)
