Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení. Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: „Cos to provedl?!“ (Da 4, 31-32)
Z příběhu krále Nebúkadnesara, vládce mocného babylónského království, se dozvídáme velmi zajímavou okolnost. Král byl pyšný a zanícený svou mocí a slávou, ale Bůh mu dal trpkou zkušenost, která ho dovedla k duchovnímu prozření. Nebúkadnesar byl zbaven svého královského postavení a na sedm let propadl šílenství. Až po tomto období trpění si uvědomil svou pýchu a povýšenost, a přiznal, že Bůh „je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.“ (Da 4, 34)
Dost často když se něco nepříjemného v našem životě přihodí máme tendenci si myslet, že nás Bůh trestá. A někdy to tak skutečně je. V nejtemnějších chvílích potřebujeme přehodnotit svůj vztah s Bohem. Někdy je naše pýcha tak ohromující, že nás nikdo z našich blízkých nedokáže zastavit. Ale co je nemožné pro člověka, je možné pro Boha. On je ten, kdo nás zachraňuje svou mocí a milostí, pokud se pokoříme před jeho mohutností. A je to On, kdo nás může uvrhnout do ohnivé Gehenny. Záleží na člověku, zda přijme dar Jeho milosti skrze víru v ukřižovaného, mrtvého a vzkříšeného Ježíše Krista, který za nás nesl naše hříchy na golgotském kříži a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění, nebo odmítne Jeho velikou milost a bude odcizen Bohu navěky.
Igor Gricyk (Kladno)
