Slova života - zamyšlení na každý den

15.10.2020

Důležitý je motiv naší oběti

Když mi obětují dary, obětují maso, aby se najedli. Hospodin v nich nemá zalíbení. (Oz 8,13a)

U obětí pokojných byla jen část vnitřností spálena jako oběť, nevelkou část masa obdržel kněz a vše ostatní jedli hodovníci. Původním záměrem těchto obětních hodů bylo vyjádření vděčnosti Hospodinu, radost z Hospodina. V době duchovního úpadku obětní hody zůstaly, ale zcela se z nich vytratil duchovní rozměr: formálně to byla oběť Hospodinu, ale ve skutečnosti šlo pouze o hodování.

Podobný posun v obsahu původně náboženských křesťanských slavností vidíme i dnes. U poutí se odbude bohoslužba, a pak už pokračuje v podstatě ta nejpřitažlivější část programu, pouťové atrakce se vším veselím. Také z posvícení, původně výroční vzpomínky vysvěcení chrámu, zůstal již jen folklór a hodování. Mnozí lidé u toho už nemají ani ponětí, co vlastně bylo záměrem těchto náboženských slavností.

Ale i naše „oběť“ může být pokřivená. Obětujeme svůj čas (který jiní prospí, propracují, procestují), abychom společně v církvi uctívali našeho Pána a také abychom vyslechli poselství Božího slova. Pak následuje společenství s bratry a sestrami, s našimi přáteli; rádi se vidíme, rádi si popovídáme. Patří to k životu církve a je chybou, když to v některém společenství takto nefunguje. Stále však zůstává otázka: co je hlavním důvodem naší účasti na bohoslužbě? Je to společné uctívání Pána, nebo spíše setkání s lidmi? Skutečný motiv se ukáže v krizové situaci nedorozumění, napětí mezi některými lidmi. Kdo v takové situaci společenství brzy opouští, prozrazuje, že dosud chodil na bohoslužby především kvůli setkání s milými lidmi.

Prověřme si, jaký je motiv naší účasti na bohoslužbě. Jde nám opravdu na prvním místě o uctívání našeho Pána? Hospodin nemá zalíbení v jakýchkoli náboženských úkonech a činnostech, ve kterých není On na prvním místě.