Slova života - zamyšlení na každý den

17.9.2020

Důvod, proč Bůh odpouští hříchy

Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. Připomeň mi to, můžeme se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. (Iz 43,25-26)

Pokud člověk věří v Boha a uznává ho alespoň v nějaké míře za etickou autoritu, musí také řešit problém své hříšnosti: co se svými hříchy, jak dosáhnout jejich odpuštění. A převážně to lidé řeší opravdu po lidsku, podle pravidla „něco za něco“. V takovém případě člověk ví, že potřebuje Boží odpuštění, ale snaží se nějak si ho zasloužit svými dobrými skutky. Případně též spoléhá na náboženské obřady, zprostředkování skrze kněze nebo i přímluvy zemřelých svatých. To vše je falešná cesta. Bůh sám nám ve svém slově zjevuje, proč člověk činící pokání ze svých hříchů může doufat v Boží odpuštění.

My nemáme z naší strany nic, proč by nám měl Bůh odpustit naše nevěrnosti. Ale Bůh je ochoten nám odpustit pro sebe sama. Je to jen jeho neskonalá milost, z naší strany si ji ničím nezasluhujeme. Proto Bůh poslal na svět svého Syna, proto Ježíš umíral zástupně za nás na kříži. Z naší strany Bůh očekává jenom upřímné pokání a víru v Ježíše Krista, v dostatečnost jeho oběti. Boží slovo jasně říká: „Jestliže doznáváme své hříchy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1J 1,9) Apoštol Pavel o tom také svědčí slovy: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Ef 2,8-9)