Vždyť Pán nám přikázal: `Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.´ Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili. A slovo Páně se šířilo po celé krajině. (Sk 13, 47-49)
Izajášova slova o Hospodinově služebníku (Iz 49, 6) vztahuje Pavel na sebe, obdobně jako to již dříve udělal Simeon ve vztahu k Ježíši. (L 2, 30-32) Ježíš je světlo světa, nejen Židů, ale i pohanů, světlo vyvádějící z temnoty hříchu a smrti do života věčného. Ze svých učedníků Ježíš učinil syny světla, aby po jeho odchodu byli světlem světa. Apoštol Pavel má mezi těmito učedníky výsadní postavení. Je Bohem vyvoleným nástrojem k tomu, aby světlo evangelia překonalo hranice židovského národa a vydalo se až na sám konec země. (Sk 9, 15) Apoštolu Pavlovi bylo Bohem po jeho obrácení dáno poznat veliké tajemství, které pochopil ještě hlouběji než ostatní. Pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. (Ef 3, 6) Pro pohanský svět je to úžasná zpráva. Ti, kteří dříve byli odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě, se nyní, pro Kristovu prolitou krev, stali blízkými. (Ef 2, 12-13) Mají právo Božího lidu a patří k Boží rodině. (Ef 2, 19) Boží spása je určena pro celý svět, pro každého, kdo věří.
Proto se jako pohané radujme! Kdysi jsme vůbec nebyli lid, nyní však jsme lid Boží, rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abychom hlásali mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2, 9-10) Ježíš zemřel nejen za národ, ale také proto, aby děti Boží rozptýlené do všech národů shromáždil v jedno. (J 11, 52) Radujíc se z vlastní spásy, máme jít ke všem národům a zvěstovat evangelium o Boží milosti. Můžeme tak činit v plné jistotě, že ti, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěří.
Marek Titěra (Praha 3)
