Slova života - zamyšlení na každý den

8.11.2019

Formální bohoslužba bez Boží bázně je bezcenná

„Syn má v úctě svého otce a služebník svého pána. Jsem‑li tedy otec, kde je úcta ke mně? Jsem‑li Pán, kde je bázeň přede mnou?“ praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem. „Jak pohrdáme tvým jménem?“ ptáte se. Tak, že na můj oltář přinášíte poskvrněný chléb. „Jak tě poskvrňujeme?“ ptáte se. Tak, že říkáte: „Na Hospodinově stole nezáleží.“ (Ma 1,6-7; B21)

Malachiáš je zvláštní kniha. Představuje nám proroka, jenž je Božím poslem (jméno Malachi doslova znamená „můj posel“). Byl to citlivý pastor, který nabízel Boží lásku sklíčenému lidu; moudrý teolog, který učil judský lid základům víry; byl to přísný prorok, jenž napomínal zkorumpované kněží a varoval před Božím soudem. Malachiáš byl také duchovní mentor, který volal lidi, aby žili podle morálních nároků smlouvy, kterou s Izraelem Bůh uzavřel.

Když Malachiáš kázal, byl dokončen druhý chrám; avšak ten vedle vzpomínky na Šalamounův vypadal jako chudá příbuzná. Kněží a levité se drželi moci, ale stav bohoslužeb byl žalostný. Apatičtí kněží spíše vedli lid do hříchu, než aby jej z něj vyváděli. Účastníci bohoslužeb přinášeli nedostatečné zvířecí oběti a zanedbávali Boží požadavky pro desátky a dary.

Ostrá slova proti formální bohoslužbě jsou zahájením disputace a mohou nám rezonovat s Izaijášovým znechucením mechanickými obětmi, ve kterých nebylo srdce lidu. Malachiáš klade otázky týkající se postoje kněží – v našem případě: „Jak pohrdáme tvým jménem?“

Jménem Hospodina, tedy Hospodinem samotným pohrdáme pokaždé, když se držíme jiných nadějí než Hospodina samotného. Pokaždé, když se nám stane nějaký z jeho darů důležitějším než on sám, dopouštíme se tím modloslužby (a je jedno, zda je jejím objektem mamon nebo naše spiritualita, Bible či cokoli jiného). Prosme Boha, aby nás vedl svým Duchem tak, abychom se vždy plně soustředili na něj a vzdávali mu chválu, která se mu líbí.

David Živor (Praha 3, stanice Pochodeň Řepy)