Slova života - zamyšlení na každý den

15.9.2020

Formální náboženství

Panovník praví: „Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným příkazem...“ (Iz 29,13)

Tato slova proroka Izajáše připomněl Ježíš farizeům a zákoníkům, když kritizovali jeho učedníky za nedodržování tradice otců (Mat 15,8). Ježíš označil jejich postoj za pokrytecký, protože opustili Boží přikázání a místo toho zdůrazňovali lidské příkazy.

Tento postoj je charakteristický pro každé formální náboženství. Člověk se svým srdcem vzdaluje od Boha a ztrácí s Ním osobní vztah. Tím se snižuje jeho duchovní vnímavost; přestává rozumět tomu, co je ve vztahu k Bohu důležité a co důležité není. Není pak problémem opustit i Boží přikázání a jejich hlavní smysl. Souběžně s tímto procesem opouštění Božích přikázání však běží u takového člověka jiný proces – vytváření a rozpracovávání tradice, nejrůznějších detailů, jak se má nábožný člověk chovat. Je přesně určeno, v co a jak má věřit, jak se má nábožensky chovat v kostele, doma, ráno i večer, co smí a nesmí dělat ve svátek apod. Dodržování takové tradice může být i velmi náročné, a proto má člověk ze své náboženské horlivosti dobrý, ale falešný pocit jistoty. A ty, kteří takovou náboženskou tradici nedodržují, odsuzuje jako málo zbožné nebo dokonce bezbožné. Takový byl i postoj farizeů a zákoníků vůči Ježíši a často je takový postoj horlivců formálního křesťanství vůči opravdovým křesťanům.

Bože, pomoz nám udržovat s Tebou stále živý vztah, chraň nás od každé formální zbožnosti.