Slova života - zamyšlení na každý den

13.8.2020

Horlivost jen v něčem

Potom řekli Pavlovi: „Pohleď, bratře, kolik tisíc židů uvěřilo v Krista, a všichni jsou nadšenými zastánci Zákona. O tobě se doslechli, že prý učíš všechny židy, žijící mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby přestali obřezávat své syny a žít podle otcovských zvyků.“ (Sk 21,20-21)

Když Bůh otevřel dveře misie mezi pohany, církev pak řešila, jaký má být vztah křesťanů z pohanů k Mojžíšovu zákonu. Mnozí křesťané ze židů si nedokázali představit, že by ti, co uvěřili z pohanů, nezachovávali obřízku, čisté a nečisté pokrmy a různé obřady podle Mojžíšova zákona. Tehdy vedoucí církve v Jeruzalémě rozhodli, že nemají být zatěžováni Mojžíšovým zákonem, a za nutné označili jen zdržování se od masa obětovaného modlám, od krve a od smilstva (Sk 15,19). Toto rozhodnutí se týkalo jen těch, co uvěřili z pohanů, ne ze židů. Tímto pravidlem se také ve své misijní službě řídil apoštol Pavel.

Mezi židy byly tisíce těch, kteří uvěřili v Krista a byli nadšenými zastánci Zákona (v. 20). Horlivost a nadšení pro Mojžíšův zákon se jeví jako něco pozitivního; Bůh přece není přítelem formálnosti a lhostejnosti. Ale ne každá náboženská horlivost je tou nejlepší horlivostí. Tito „židokřesťané“ byli horlivými zastánci obřízky, rituálních obřadů a zvyků otců. Ale přitom tak snadno pošlapávali Boží přikázání Desatera: „Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví!“ Proti Pavlovi vydávali falešné, nepravdivé svědectví. Žel, nejednou to tak bývá: někteří křesťané jsou v něčem velmi horliví, ale vedle toho jim unikají jiné, důležitější věci – pravdivost, láska, snášenlivost. S takto horlivými křesťany nebývá příjemné spolužití. Horlivě zdůrazňují některá dogmata, ale současně vynikají sudičstvím, nesnášenlivostí, neláskou, rozkolem. Je to opravdu horlivost z Boha, nebo horlivost lidská?