Toto praví Panovník Hospodin: „Po uplynutí čtyřiceti let shromáždím Egypťany z národů, kam byli rozptýleni. Změním úděl Egypťanů a přivedu je zpět do země Patrósu, do země jejich původu, ale budou tam královstvím poníženým. (Ez 29, 13-14)
Pozoruhodným rysem těchto kapitol je, že proroctví o Egyptě se v mnoha ohledech shodují s proroctvími a dějinami izraelského národa. Vize o ovládnutí cizí mocností, o vyhnanství a o budoucí obnově lze očekávat od proroctví o Božím izraelském lidu. Ale o Egyptě? Proč by se měl Bůh starat o nepřátele svého lidu?
Čteme zde o Bohu, který nejenže všechno ví, ale také Mu záleží na tom, co dělají „nepřátelé“. Ačkoli tyto kapitoly popisují Boží soud nad egyptským lidem, hovoří také o Božím plánu, který tento soud přesahuje. Vidět Boží „nepřátele“ popsané způsobem, který je paralelou k Izraeli, je náročné, protože my se často nezamýšlíme nad tím, co Bůh dělá mimo naše vlastní společenství.
Stejně jako má Bůh plán pro Izrael a Judsko po jejich vyhnanství, čteme o Božím plánu pro ostatní národy. To zdůrazňuje Boží svrchovanost nad všemi a připomíná nám, že Bůh působí mimo hranice, národní identitu nebo etnickou příslušnost. Ačkoli většina textu vyznívá negativně vůči Egyptu, důraz na Boží spravedlnost ukazuje, že Bůh usiluje o obnovu lidí i mimo Izrael (Ez 29, 13-16). Další soudy nad Egyptem a popis Egypta, který leží spolu s ostatními národy v Šeolu, zdůrazňují, že Bůh je Pánem VŠECH, a ne jen některých. Za zamyšlení stojí skutečnost, že izraelský národ sdílel mnohé ze soudů, které obdrželi jeho sousedé.
Je snadné oslovovat Boha „Pane“, když se nám v životě daří. Proroctví proti Egyptu a vyhnanství Izraele nám však připomínají, že Bůh je Pánem i v dobách soudu, a ne jen v dobách dobrých. Můžeme Bohu důvěřovat, že je naším Pánem, i když se nám v životě nedaří podle našich představ?
Rowena & Granville Casiño (Praha 3 – Mezinárodní sbor)
