Slova života - zamyšlení na každý den

23.8.2020

Hříšné mlčení

Pak se jich zeptal: „Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, čí utratit?“ Ale oni mlčeli. (Mar 3,4)

Když chtěl Ježíš uzdravit nemocného v sobotu, moc dobře věděl, že farizeové s tím nebudou souhlasit. Proto jim položil otázku, která jim měla pomoci pochopit, že uzdravení je takovým činem, který nemůže být zahrnován do nedovolených činností v sobotu. Otázku formuloval tak jednoznačně, že se zdá, že dotázaní nemohli odpovědět jinak než: Ano, je dovoleno v sobotu jednat dobře, je tedy dovoleno v sobotu uzdravovat. Takovou odpověď sice farizeové ze sebe nedostali, ale odpovědět „ne“, to bylo i pro ně moc. Cítili, že má Ježíš pravdu, vše volalo po kladné odpovědi, ale zatvrzelost jejich srdce jim nedovolovala říci „ano“. Proto mlčeli.

Podobně vyhýbavou reakcí u farizeů shledáváme také v případě, když se jich Ježíš zeptal, odkud měl Jan pověření křtít, z nebe či od lidí. Dotázaní tehdy odpověděli: „Nevíme.“ (Mar 11,27-33).

Nejednou se člověk octne v podobné situaci. Má odmítavý postoj ke konkrétní věci, zdá se mu vše natolik jasné a jednoznačné, že má připravenou jenom jednu odpověď: „ ne“. Duch svatý však působí v jeho srdci, zpochybňuje mu jeho odmítavý postoj, Bůh mu pošle do cesty lidi s velmi jasnými argumenty pro odpověď „ano“. V takové situaci má člověk velkou šanci pochopit a uznat pravdu a nakonec říci „ano“. Ale přestože se vše jeví jasně, člověku se těžko říká „ano“, a v zatvrzelosti svého srdce hledá, jak by se vyhnul jednoznačné odpovědi. Mlčí, nebo říká „nevím“, „ještě si to musím rozmyslet“. Takto v sobě potlačí pravdu, hlas svědomí, odmítne působení Ducha svatého.

Kéž to není náš postoj!